Tasmanovo dobrodružství

Vyvrcholením snah nizozemských průzkumníků o proniknutí na nové teritorium se stala výprava v roce 1642, zorganizovaná a financovaná tehdy velmi mocnou Sjednocenou východoindickou společností. Úkol expedice byl ještě mnohem širší: výprava na dvou lodích s posádkou o 110 mužích měla doslova "objevit vše, co dosud na zeměkouli zůstalo neobjeveno". Vedením výpravy byl pověřen Abel Tasman.

Obě lodi zamířily nejprve na ostrov Mauritius a odtud se stočily jižním směrem do neznámých vod. Dopluly až na 49. stupeň jižní šířky, ale narůstající mráz a mlhy stoupající z antarktických moří je přinutily změnit kurs směrem na východ. Plavba pokračovala podél 40. rovnoběžky a po třech týdnech strastiplné plavby, doprovázené neustálými bouřemi, byla vysílená posádka odměněna pohledem na pobřeží neznámého ostrova.
Lodě zakotvily v klidné zátoce a Tasman vyslal na břeh průzkumný oddíl. Strmé hory ostrova nebudily v Holanďanech důvěru, proto se raději nevzdalovali od pobřeží do nitra pevniny. Na mnoha stromech, kolem kterých procházeli, si přesto měli možnost všimnout "zářezů na kmenech ve vzdálenosti pěti stop". Všude kolem se navíc povalovaly hromady prázdných mušlí, zřejmě zbytky jakési domorodé hostiny. Zničehonic se z lesa ozval hluk pronikavých lidských hlasů, což muže z lodi vyděsilo natolik, že raději spěšně opustili pobřeží a vrátili se do bezpečí na loď, odkud mohli sledovat sloup kouře, který začal stoupat vzhůru mezi stromy.
Tasman se rozhodl, že další průzkum pobřeží už nebude riskovat. Poslal zpátky na ostrov jen jediného muže, lodního tesaře, jehož pověřil úkolem, s ohledem na vzniklou situaci ne příliš vděčným, totiž vztyčit na břehu sloup se zástavou oranžské dynastie jako formální znak převzetí území do jejího vlastnictví. Objevenou pevninu pojmenoval na počest guvernéra mateřské společnosti Van Diemenova země (Van Diemen's Land) a raději dal rozkaz k vyplutí dále na východ.
Dnes se ostrov sousedící s jižním pobřežím Austrálie jmenuje podle svého objevitele Tasmánie. Po týdnu plavby učinily Tasmanovy lodi další významný objev, když připluly k pobřeží Nového Zélandu. Oba objevy kupodivu ukončily holandské aktivity v tomto koutě světa a od té doby převzala otěže průzkumu a následné kolonizace australských teritorií jiná námořní velmoc - Anglie.
Kdo vlastně objevil Austrálii?
Bájný kontinent Terra Australis Incognita, který se měl podle učenců své doby nalézat na jižní polokouli a svojí hmotou vyvažovat kontinentální masy severní polokoule, byl pravděpodobně poprvé spatřen Portugalci.

V roce 1516 si totiž Portugalsko vystavělo malou opevněnou osadu na ostrově Timoru a dozajista se některé z lodí přiblížily i severním oblastem Austrálie. Z této doby pocházejí první nezřetelné náznaky o větších ostrovech na jihovýchodě od Timoru. Pro tehdejší námořníky však pusté a písčité, místy nebezpečně skalnaté pobřeží, bylo málo lákavé. V tehdejší době byl prvořadý zájem námořníků o obchod s kořením, které takto nehostinné pobřeží očividně nemohlo nabídnout.
Zvěsti portugalských námořníků o pustých ostrovech dorazily i do Holandska, které bylo jednou z námořních velmocí tehdejšího světa. V průběhu 16. století byla prozkoumávána nová námořní cesta do Indie s využitím větrů vanoucích od Kapského města na východ. Lodě Holanďanů a možná i Britů se tak zcela jistě dostaly až k západnímu pobřeží Austrálie, kde obvykle ztroskotaly, aniž by o objevení nové pevniny podaly zprávu. Zbytky nákladů těchto lodí byly nalezeny ve větších hloubkách západoaustralských pobřežních vod.
Protokolárně byla Austrálie objevena jako poslední kontinent až v 17. století. Do té doby zůstávala pro svou odlehlost od tradičních průzkumných tras mimo dosah a zájem Evropanů. Podle historických pramenů byl prvním mužem, který spatřil australské břehy a podal o tom hodnověrnou písemnou zprávu, Holanďan Willem Janszoon. Tento kapitán vyplul v roce 1605 z přístavu Batavia (dnešní Jakarta) na průzkumnou cestu podél jižního pobřeží Nové Guineje a během cesty veplul do Carpentarského zálivu a dostal se až na dohled severního australského pobřeží.

[Zobrazená plachetnice na skalní malbě
patří holandskému kapitánu De Wittovi.]

Od roku 1616 se datují nizozemské výzkumy nového kontinentu, nazvaného tehdy Nové Holandsko. Toho roku kapitán Hartog zmapoval první část západního pobřeží Austrálie. Roku 1627 holandský kapitán Thyssen veplul do Velkého australského zálivu a zmapoval pobřeží Nullarborské krasové tabule. O rok později 1628 objevil a zmapoval kapitán De Witt pobřežní oblasti regionu Pilbary a část pustého písčitého pobřeží na severu. Roku 1629 byla v jihozápadní Austrálii objevena kapitánem Pelsartem velká řeka s širokým ústím, která byla nazvána Labutí řeka, Swan River. Holanďané se však o pusté vnitrozemí příliš nezajímali a prozatím se omezili jen na důkladné zmapování pobřeží.