Takto formuloval toto heslo Ottův slovník naučný vydaný v letech 1888 - 1909 :
Anglicky New Zealand
- stát ležící v jihozápadní části Tichého oceánu jihovýchodně od Austrálie;
270 534 km
2 ,
3,8 mil
. obyvatel (1998),
hustota zalidnění 14 obyv. /km 2 , hlavní město Wellington (158 000 obyvatel,
1996); úřední jazyk angličtina , měnová jednotka novozélandský dolar (NZD) =
100 centů. Administrativní členění: 16 oblastí. - Souostroví tvoří dva velké
ostrovy (Severní,
114 597
km
2 , a Jižní,
151 757 km
2 ) a řada
menších. Oba hlavní ostrovy jsou hornaté, na Jižním ostrově leží Jižní Alpy (
3 764 m
n. m.) se
zaledněnými vrcholy a horskými jezery. Na Severním ostrově jsou činné sopky
(nejvyšší hora Ruapehu ,
2
797 m
n. m.), kráterová jezera, gejzíry , horké prameny.
Občasná zemětřesení . Podnebí je subtropické oceánské s malými výkyvy teplot.
Řeky krátké, vodné. Velké množství jezer. Vždyzelené subtropické lesy, množství
rostlinných a živočišných endemitů . - Chráněno je 23,2 % území. Z 11 národních
parků je největší Fiordland (
12
120 km
2 ) na pobřeží Jižního ostrova. Národní parky
Westland a Mt. Cook jsou součástí světového přírodního dědictví UNESCO . -
Obyvatelstvo tvoří Evropané (74 %), Maorové (10 %), Polynésané (3,6 %), míšenci
(4,5 %). Náboženství protestantské (47 %, hlavně anglikáni a presbyteriáni ) a
římskokatolické (15 %). Přirozený přírůstek obyvatel 0,8 % ročně (1998).
Střední délka života mužů 74 let, žen 80 let. Urbanizace 85,4 %. - Vyspělý
průmyslově zemědělský stát. Hrubý domácí produkt 15 830 USD/obyv. (1997). Z
ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 9 % v zemědělství a 24 % v průmyslu.
Obdělává se 12 % území, louky a pastviny tvoří 51 %, zalesněno je 29 % plochy.
- Pěstují se obilniny, brambory, zelenina, ovoce. Převažuje živočišná výroba;
chov ovcí (
47,4 mil
.
kusů, 1997, páté místo na světě), skotu, koz, prasat, drůbeže. Významný je
rybolov (421 000 t, 1996), těžba dřeva. Těží se černé uhlí, lignit , ropa,
zemní plyn, rudy železa a mědi, zlato, soli. Průmysl strojírenský (zemědělské a
dopravní stroje), potravinářský (zpracování masa, mléka), chemický. Významná je
námořní doprava, roste silniční doprava, 36 letišť. - Polynéské kmeny osídlily
Nový Zéland asi koncem 10. stol.; ve 14. stol. je doložena přítomnost Maorů. V
roce 1642 přistál u Jižního ostrova A. J. Tasman , v roce 1769 - 70 obeplul
souostroví J. Cook . Od konce 18. stol. soustavné pokusy o evropskou
kolonizaci; zakládání velrybářských osad, časté boje s domorodci. Od roku 1840
byl Nový Zéland britskou kolonií. Ve druhé pol. 19. stol. četná ozbrojená
povstání Maorů. Od roku 1907 dominium, od roku 1931 nezávislost de facto, v
roce 1947 de iure . Nový Zéland se účastnil obou světových válek po boku Velké
Británie, účastnil i korejské a vietnamské války . Od zač. 90. let sílí snahy o
přeměnu Nového Zélandu v republiku. V roce 1995 byla podepsána dohoda s Maory o
navrácení části půdy původním obyvatelům a o finanční kompenzaci. - Nový Zéland
je konstituční monarchie , člen Commonwealthu . Hlavou státu je britský
panovník zastoupený generálním guvernérem . Zákonodárným sborem je
jednokomorová Sněmovna reprezentantů (120 členů, funkční období 3 roky).
Poslední parlamentní volby se konaly v listopadu 1999. Generální guvernérka
Silvia Cartwrightowá.
Zealand Nový (angl. New Zealand, fr.
la Nouvelle Zélande
,
něm. Neuseeland), britská osada v jihozáp. části Tichého okeánu skládající ze
dvou velikých a jednoho menšího ostrova ležících mezi 34° 25' a 47°17' j. š. a
166° 26' a 178° 36' v. d. ve vzdálenosti 1800-
1900 km
od pobřeží východoaustralského. K nim
přísluší několik osamělých výsep nebo souostroví, jako ostrovy Chathamské (
971 km 2 s 218 obyv. r. 1904), Kermadecké (
33 km 2 s 8 obyv.), Bountyské ostrovy (
13 km 2 ), ostrovy Protinožců (
53 km 2 ), Aucklandské (
852 km 2 ), Campbellovy (
134 km 2 ) vesměs neobydlené, Cookovy, Niue
atd. (
492 km 2 s 12.292 obyv.). Celá osada má na
271.059 km 2 912.974 obyv. (1904), z čehož
připadá na vlastní
Z. N.
268.461 km 2 s 857.313 obyv. Dvojostroví, jež se skládá ze Severního
ostrova (Te Ika a Maui, North Island) a Jižního či Středního ostrova (Te Wai
Pumanu, South n. Middle Island), oddělených průl. Cookovým až
25 km úzkým, připomíná svým tvarem i
horopisnými poměry silně Italii. K uvedeným ostrovům přičítá se ještě na j. Stewart
Island (Rakiura), jež dělí od Jižního ostrova úžina Foveauxova. Pobřeží Nov.
Z -u vykazuje značnou členitost. Na jz. straně vnikají do
pevniny dlouhé fjordy, které svými sráznými stěnami (1000 až
1200 m
vys), blízkostí mohutného,
věčnosněžného horstva v ničem si nezadají před fjordy Alasky a Norska. Za
nejkrásnější uvádí se Milford-sund, nejdelší je pak
40 km
dlouhý Thompson-sund. Docela jiného
rázu jsou zálivy na vých. straně Jižního ostrova Canterbury a Pegasus Bight po
obou stranách Banksova poloostrova, nebo na sev. konci Massacre či Golden Bay a
Tasmanův záliv. Jim polohou se podobají, ale prostorností je předčí na vých.
pobřeží Severního ostrova Hawke Bay, na sev. prostranná Bay of Plenty,
chovající v klíně svém sopečný White Island, Hauraki Golf bohatý ostrovy,
kdežto na záp. zalévají se nepoměrně menší Wangaroa Harbour a Karolina Harbour.
Vnitřek Jižního ostrova prostupuje od jz. k sv. mocný hřeben Novozealandských
Alp. Záp. svah složen jest z archaických hornin, které v nejvyšším hřebeni
ustoupily palaeozoiku. Na východní straně střídají se pásma triasová, jurská,
křídová i terciérní, promíšená vulkanickým útvarem, až konečně přecházejí v
neutěšené Canterburské roviny, pokryté čtvrtohorní ssutí a náplavy s Alp
snesenými. V jv. cípu zdvíhá se několika hřbety palaeozoické pohoří, k němuž
náleží i Stewart Island, ale postupuje skoro kolmo na směr Novozealandských
Alp. Tyto pnou se jediným hřebenem s vysokými přechody do značných výšek: tak
střechovitý hřeben Mount Cook n. Aorangi neklesá pod
3600 m
, M. Tasman má 3585, stejně vysoký je
M. Hektor a M. Sefton. Podle Lendenfelda přes
800 km 2 pokrývají plochy Alp mohutné
ledovce, z nichž nejdelší Tasmanův měří
138 km
2 a
končí se ledovcovým splazem
24 km
dlouhým ve výši
730 m
n. m .; nejkrásnější ledovec Frant.
Josefa sahá až do
215 m
n. m . Jinak scenerie horstva
nevyrovná se krásou evropským Alpám. Od průsm. Arthurova (
915 m
), tudy prochází dráha z Christchurchu
do Hokitiky, hřeben počíná se k s. vějířovitě děliti a níží se pod průl.
Cookův, aby pokračoval na Severním ostrově. Samostatný díl Jižního ostrova
tvoří Banksův poloostrov, původně podmořská sopka zdvihnuvší s sebou i
palaeozoické vrstvy do výše téměř
1000 m
. Mnohem větší vulkanický vliv lze
pozorovati na Severním ostrově, kde trachytové, andesitové a čedičové plochy
pokryté tuffy a lávou převládají nad ostatními útvary vesměs mladšími. Málokde
na zeměkouli najdeme pohromadě všechny přírodní zjevy s vulkanickou činností
souvisící. Tyto známky sopečné činnosti soustředěny jsou podél čáry jdoucí od
nejvyšší hory a dřímající sopky Ruapehu (
2706 m
) na sev. až k White Islandu v Bay of
Plenty. Sev. od Ruapehu vypouští páry Ngauruhoe (
2280 m
), jímž počíná se podle Hochstettera
systém Tongarirský. Hlavní vulkán jeho Tongariro
1974 m
se sedmi krátery shlíží se ve vodách
největšího jezera novozealandského Taupo
626 km
2 velikého, které vyplňuje starý
sopečný jícen a odvodňováno jest hlavní řekou Severního ostrova Waikato. Na
březích tohoto dýmá přes 100 geysírů orakeirackých. Sev. od jez. Taupo prostírá
se jezerní distrikt s krásnými jezery, nesčetnými horkými prameny a neblaze
proslulou sopkou Taraverou (
700 m
). Strašným výbuchem jejím 10. čna
1886 zničeny byly nádherně křemičité terrasy kolem >studeného a >teplého
jezera (Rotomakariri a Rotomahana), jakož i nedaleké terrasy Otukapuarangi.
Podobné známky sopečné činnosti vykazuje i okolí Aucklandu a celý poloostrov k
sz. vybíhající. V jz. cípu rýsuje se na obzoru krásný kužel vyhaslé sopky Mount
Egmontu (Taranaki)
2522 m
vysoký, přípomínající japanskou Fužijamu.
Z řek novozealandskych stojí za zmínku uvedené již Waikato, poněvadž je splavné
i pro parníky. Ostatní toky valí se buď v hlubokých korytech (Wanganui), aneb
jsou to spíše prudké horské bystřiny poškozujicí častými změnami toku mosty a
silnice. Jezery
Z. N. přímo oplývá. Největší jest Taupo na
Sev. ostrově, na Jižním pak rozlévá se uprostřed Alp fjordovité Te Anau
342 km 2 veliké vedle mnoho jiných. Podnebí
Nov.
Z -u jest rázu přímořského s malými
rozdíly teploty letni a zimní; na sev. mírně teplé, na j. chladné, jak lze
pozorovati také z průměrné roční teploty Dunedinu 9,9°, Wellingtonu
12,6 a
Aucklandu 14,9°.
Nejstudenější měsíc-červenec-vykazuje v týchže městech 5,6°, 8,3° a 10,8°,
nejteplejší-leden -13,9°, 16,2° a 19,3°. I podobá se letní teplota Sever.
ostrova asi teplotě léta v našich zemích. Zima je tak mírná, že v přírodě sotva
lze pozorovati nějakou dobu odpočinku květeny. Dešťové srážky přinášené
západními větry nejsou rozděleny tak pravidelně; tak na př. Hokitika na z. má s
2985 mm
ročních srážek, čtyřikrát tolik než
Christchurch na v. s
650 mm
. Různost zeměpisných podmínek
jednotlivých území
Z -du
Nov. nemohla zůstati bez vlivu na květenu a zvířenu. Z první říše rozvíjí se
před námi květena od alpinského rázu až do subtropických lesů. V tomto směru Z. N. ve svém poměru k Australii připomíná
poměr Madagaskaru k Africe, neboť nejen že má s ní mnohé typy společné, ale i
samostatné, ba mnohé ukazujíci na Již. Ameriku nebo Asii. Australský
blahovičník a kasuariny scházejí, ale za to je tu endémický damaroň australský
(Damara australis), někdy až
50 m
vysoký, skýtající hledanou pryskyřici
(kauri) i dobré dříví. Z ostatnich konifer nejhojnější jest Libocedrus Doniana,
druhy Podocarp a j. Mezi listnatými tropickými stromy nejčastěji se vyskytuje
Elaeocarpus Hinan, Knightia excelsa, Edwardsia, palma Areca sapida, kteréž,
obklopeny jsouce lianami a nesčetnými epifyty, dodávají lesům novozealandským
rázu tropického. Nejvíce typickými pro
Z. N. zůstávají obrovské stromovité
kapradiny, někdy až
12 m
vysoké, jako Cyatheae, Dicksonia
squamosa, podrost tvoří jmenovitě hasivky (Pteris), mezi nimiž jedlá P.
esculenta. Tyto často obklopují nízké poměrně pně liliovitých Cordylin, jež v
mírném pásmě střídají se s buky (Fagus Solandri; F. fusca). Stepi šedají se
jednotvárnými druhy Danthonie, jež na vlhkých místech množstvím neméně hojným
zastupuje vysoký lenovník n. novozealandský len (Phormium tenax) pro výborné
vlákno horlivě sbíraný. Tento pak spolu s Leptospermem tvořívá neproniknutelné
houští. Z alpinské květeny zajímavá jest Haastia pulvinaris i Sinklarii, která
podobna jsouc ovčímu rounu navykla domorodého papouška vražditi ovce. Ještě
více zajímavosti skýtá
Z. N. po stránce zoogeografické. Počítáme jej k australské oblasti jako
zvláštní okres, neboť větších ssavců tu není, zejména vačnatci scházejí. Ssavci
jsou zastoupeni jediné několika endémickými druhy netopýrův a jedním druhem
krys. Ostatní přivedeni byli jednak Maory (novozealandský pes), jednak
Evropany, a to především ovce a škodlivý králík. Za to ptactvo budí největší
interess. Tak papoušek keo (Nestor notabilis) pro škody na stádech ovcí
pronásledovaný, soví papoušek (Stringops habroptylus), který se zdržuje na zemi,
a konečně bezkřídlý kivi (Apteryx). Tento vyskytuje se nyní v pěti druzích a
představuje zbytek mohutných běžců, mezi něž náležel moa, čítající asi 26
druhů, jako Dinornis robustus, D. elephantopus, D. giganteus, D. gracilis a j.
v. Jejich těžkopádné, mohutné tělo dosahovalo výšky až
4 m
. Nedostatek křídel u četných ptáků
Nov.
Z -u ukazuje na dávné osamocení ostrova.
Rovněž nečetní plazi a obojživelníci chovají mezi sebou druhy nadmíru zajímavé.
Zejména to platí o ještěru Hatteria punctata Gray, který jest bližší ještěrům
triasovým, než druhům nyní žijícím. Sladké vody chovají ryb málo, ale
nedostatek plně nahrazuje rybnaté moře. Mezi rybami vyniká úhoř vážící někdy až
25 kg
a
vyvážený do Londýna. Obyvatelstvo Z -u Nov. skládá se z rozličných živlů. Domorodých Maorů
bylo r. 1901 43.143 proti 56.000 r. 1857. Největší zlomek veškerého
obyvatelstva 857.313 hlav čítajícího (1904), tvoří přistěhovalci původu
anglosaského, dále jsou tu zastoupeni Skandinavci a Němci stejným počtem asi
5000 duší, mizejíce ustavičně mezi kolonisty anglosaskými. Značně poklesl počet
Číňanů následkem požadované přistěhovalecké taxy
50 l
. st., takže nyní jich tu
není více než něco přes 2000 hlav. Stejně ostře vystupují úřady na nátlak
domácího obyvatelstva proti Dalmatům, kteří se tu zabývají sbíráním pryskyřice
kaurové. Příliv těchto vzrostl nejvíce v l. 1897-
93 a
počet jejich stoupl skoro
na 2000, ale zákonem z 5. list. 1898 učiněno dobývání pryskyřice závislým na
úřadech a r. 1899 prostě byl Dalmatům přístup do země zakázán. Rak.-uher. vláda
na uhájení zájmů vyslala na Z. N. křižák >Panther<, který však při nepatrném vlivu anglické vlády vůči domácím úřadům mnoho nepořídil. Pohyb obyvatelstva jevil se r. 1904 takto: přistěhovalců 32.632, vystěhovalců 22.277, porodů 22.766 a úmrtí 8,087, což je velmi příznivé jako v málo které zemi. Podle náboženství převládá církev anglikánská a presbyteriánská, méně je tu wesleyanů, methodistův a řím. katolíků. Vychování je svobodné, školy světské a návštěva školní povinná. Obyvatelstva žije mnohem více na venkově než ve městech. Z těchto jsou důležitější Wellington (53.900 obyv.), Christchurch (48.767 obyv.), Auckland (38.3770byv.), Dunedin (25.900 obyv. 1904). Převaha obyvatelstva na venkově roztroušeně žijícího má za následek značné procento analfabetů (skoro 20%), které však zakládáním obecných škol rapidně klesá. O vyšší vzděláni stará se řada středních škol a university v Aucklandě a Otagu, jakož i kollej v Canterbury. Hlavním zaměstnáním je chov skotu a ovcí a všechny s ním souvisící obory, jako příprava sýra a másla, konservováni masa mrazením pro vývoz, koželužství, výroba obuvi a vlněných látek. Příprava sýra a másla provozuje se na farmách po způsobě dánském. Zemědělství stojí teprve na druhém stupni, ač půda poskytuje užitek dvojnásobný proti půdě australské; pěstují se všechny druhy našich plodin. Za zemědělstvím následuje těžení nerostů, zejména zlata, kamen. uhlí a kopání smoly (kauri), méně antimonu, stříbra, mědi, železa a j. Průmysl domácí podporován je vysokými ochrannými cly mnohdy 20-25% ceny. Zastoupen jest vedle odborů nahoře uvedených také železářstvím, truhlářstvím, dřevařstvím, pivovarnictvím a pod.; přípravu lihu zákon zakazuje. Obchod stoupá rapidně jmenovitě následkem vzrůstajícího vývozu zmrzlého masa. R. 1904 činil všechen dovoz 13,291.694 l. st. a vývoz 14,748.348. V tomto má nejdůležitější podíl vlna 4,674.000 l. st, maso 2,875.000, zlato 1,380.000, novozealandský len 710.000, kauriová smola 502.000, kůže 499.000, obilí 395.000, lůj 358.000 l. st. atd., které větším dílem jdou do Anglie (11.876 l. st.) aneb angl. osad (skoro 2 mill.), méně do Spoj. Obcí sev.-amer. 599.000 l. st. Za to dovážejí tyto po Anglii (7,082.000 l. st.), a Australii (1,893.000) nejvíce (1,528.000l. st.). Nejdůležitější přístavy jsou Lyttelton, Dunedin, Auckland, Wellington a Napier a asi 20 jiných. V nich přistalo r. 1904 629 lodí s 1,154.569 t a vyplulo 620 s 1,144.764. Domácí obchodní loďstvo mělo 247 parníků s 112.819 t a 332 plachetních lodí s 44.515 t (netto). Spojení s ostatním světem obstarává několik anglických linií paroplav. a veliká americká Sydney-Auckland-Honolulu-San Francisco. Vnitrozemský obchod podporuje 3821 > km drah (1905), 1898 poštovních a 1200 telegraf. úřadů s
12.784 km
telegraf. a
13.423 km
telefon. linií. Kabel spojuje oba
ostrovy a
Z.
N. se Sydneyem a
ostrovy Norfolskými. Rakousko-Uhersko má svého konsula v Aucklandě. Správu
osady vede guvernér jmenovaný korunou spolu s 8 ministry a domácí parlament.
Tento skládá se ze sněmovny horní (Legislative Council) a dolní (House of
Representatives), do nichž voleni jsou poslanci na základě všeobecného práva
volebního, i ženám přiznaného. Guvernér může si pro některý zákon sněmem
přijatý vyhraditi dodatečné schválení koruny. Osada rozdělena jest na 81
hrabství; hl. m. je Wellington. Veřejný dluh činil r. 1905
57,403.632 l
. st. jsa
z většího dílu kryt železnicemi, telegraf. zařízením a pod. Rozpočet r. 1904-5
vyžadoval
7,996.938 l
.
st. výdajů, které byly celkem kryty příjmem. Vojsko osady skládá se s
357 m
. stálé milice a
18.387 m
. dobrovolnické armády, námořní moc ze
4 torpedovek a 1 angl. lodi válečné, na niž musí
Z. N. přispívati. Osada má ve znaku čtyři
červené hvězdy v modrém poli. Dějiny. První Evropan, jenž spatřil pobřeží
novozealandské, byl Tasman r. 1642; nazval zemi tu Staatenland a pokládal Z. N. za čásť Jižní země. Hollandští
zeměpisci však dali-ji v XVII. stol. název nynější. Teprve r. 1769 přistal po
prvé ku břehům Z -u
N. slavný mořeplavec Cook, jenž obeplul oba veliké ostrovy a výborně zanesl
kartograficky jejich pobřeží. Jeho prohlášení okkupace pro Anglii vláda
odmítla. A tak kolonisace ostrovů počíná se teprve r. 1814 založením missie
mezi Maory od Samuela Marsdena, anglikánského missionáře; po něm přišli r. 1822
wesleyani, r. 1838 katolíci. Tohoto roku skončila se dlouhá vražedná válka mezi
Maory, kterých tehdy celá čtvrtina zahynula. Příliv přistěhovalců vzrůstal tak
nadějně, že francouzská vláda rozhodla se zabrati ostrovy. Ale ihned utvořila
se anglická kolonisační společnost a r. 1840 kap. Hobson sjednal přátelskou
smlouvu s domorodými náčelníky, načež vztyčena byla tu anglická vlajka. O
několik dní později přistala francouzská fregatta s rozkazem zabrati ostrov pro
Francii. Z.
N. připojen k
Novému Již. Walesu. Avšak již r. 1857 vzbouřili se Maorové neuznávajíce smlouvy
z r. 1840. Povstání potlačeno úplně r. 1865, ač ještě později vzpoury
několikrát se opakovaly. Parlamentní vláda zavedena byla r.
1856 a ústava několikráte
přeměněna. O vědecký výzkum Z -u N. získali si zásluhy svob. pán Hochstetter, v. Haast,
v. Lendenfeld, Fitzgerald a Harper, načež úkol ten převzaly vědecké společnosti
domácí.-Srv. svob. pán Hoehstetter, Neuseeland (Štuttg., 1863); R. v.
Lendenfeld, Neuseeland (Berl., 1879); G. E. Mannering, With Axe and Rope in the
New Zealand Alps (Lond., 1891); Fitzgerald, Climbs in the New Zesland Alps (New
York, 1896), Reeves, The Long White CIoud (Lond., 1899); Siegfried, La
Démocratie en Nouvelle Zélande (Pař., 1904); Hutton, Animals of New Zealand
(Lond., 1904); Marshall, The Geography of New Zealand (Christchurch, 1905);
Kořenský, K protinožcům (Praha, Otto, s. a.); Murray, Handbook for New Zealand
(Lond.); The New Zealand Official YearBook (Wellington); Cooper, New Zealand
Yearbook (Lond.); Rusden, History of New Zealand (2. vyd. Melbourne, 1895, 3
sv.).
|
|