Liparské ostrovy

Liparské ostrovy se nacházejí vprůzračném Tyrhénském moři při severním pobřeží Sicílie ve vzdálenosti 30-50 km. Skládá se celkem ze 17 ostrovů a ostrůvků, znichž 7(Lipari, Vulcano, Salina, Panarea, Stromboli, Alicudi a Filicudi )větších je obydlených.Ž e jsou sopečného původu (stejně jako ostrovy Kanárské), pozná na první pohled i laik. Ostrůvky oplývají nádhernou středomořskou vegetací a každý má svůj charakteristický ráz. Přitahují nejenom svou kouzelnou přírodou, ale zejména svým sopečným původem.

Pozorování jediné evropské činné sopky Stromboli spravidelnými erupcemi láká řadu návštěvníků.

Nejzajímavějším z nich je VULCANO.Ostrov, který nabízí nejvíce možností.

Najdete na něm exotickou přírodu, vyhlášené sirné jezírko, dle mnohých se zázračnými účinky, polovyhaslý přes 300 metrů vysoký dýmající kráter, písečné pláže s průzračným mořem, tajemné útvary v údolí příšer, útulné bary a hospůdky, množství obchodů a obchůdků, půjčovny motorových člunů, kol a mopedů.

VULCANO

Ostrov a městečko Vulcano

Ostrov Vulcano leží zcelého souostroví nejblíže severnímu pobřeží Sicílie - cca 30 km. Dominuje mu 381 m vysoký kráter Fossa di Vulcano, ze kterého neustále stoupají zfumarol horké páry a plyny. Jsou zde nádherné pláže sčerným vulkanickým pískem, ale i skály, spadající prudce do moře. Příroda zde hýří všemi barvami - vegetace má typický mediteránní charakter, ve vnitrozemí ostrova se rostlinstvo zachovalo téměř nedotknuté moderní civilizací. Městečko Vulcano - centrum stejnojmenného ostrova - není velké, ale má vše, co potřebuje člověk ke strávení příjemné dovolené. Nachází se zde několik supermarketů, pekárna, masna, malý rybí trh, tržnice se zeleninou a ovocem, lékárna, kadeřník, tabák, prodejna novin a časopisů, drogerie a řada dalších obchodů soblečením a obchůdků se suvenýry.

Stravování je možné vtavernách, restauracích a pizzeriích.

Večer můžete strávit vřadě barů (v mnohých hraje živá hudba) nebo si posedět vmístní cukrárně. Dále se zde nachází půjčovny kol a motocyklů, které umožňují lépe poznat vnitrozemí ostrova a které jsou tady také hlavním dopravním prostředkem. Několikrát denně jezdí autobus do vnitrozemí a na druhou stranu ostrova, kde se nachází romantické zátoky spísečnými plážemi a se starým majákem - Gelso.

Nejjižnější výspou souostroví, ležící nejblíže Sicilského pobřeží, je Vulcano, třetí největší ostrov archipelu. Skalnaté pobřeží a mohutný kužel sopky jsou to první, co spatří většina přijíždějících cestovatelů. Všudypřítomné vulkanické plyny nenechají příchozího na pochybách, že sopka je stále živá. Řekům byl ostrov znám pod jménem "Hiera Hephaistou", neboli Hefaistova svatyně, římané mu později dali jméno Vulcania podle římského protějšku boha Hefaista - Vulcana. Odtud pochází i výraz pro sopku ve většině západních jazyků: vulkán. Pomyslnou vstupní branou ostrova, a vlastně i celého souostroví, je přístav Porto di Levante na severním pobřeží. Jižně od městečka leží Gran Cratere, Velký kráter, 391 m vysoký kužel aktivní sopky, ze kterého se stále valí oblaka sirných plynů. Centrální část ostrova představuje náhorní plošina Vulcano Piano, lemovaná prstencem vysokých skalisek. Nejvyšším z nich je 500 m vysoká Monte Aria, nejvyšší vrchol ostrova. Pod strmými svahy jižního pobřeží je bývalá rybářská osada Gelso. Severně od Porto di Levante vybíhá směrem k ostatním ostrovům 123 m vysoký okrouhlý poloostrov Vulcanello. V městečku Porto di Levante, jehož dominantu tvoří dvě bizardní pestře zbarvená skaliska, se soustřeďuje většina domorodého i turistického života. Jsou zde dvě největší pláže ostrova, obchody, pizzerie, restaurace, půjčovny kol a motocyklů, tedy vše, co k dovolené patří. Je odtud také možné podnikat plavby lodí kolem ostrova s návštěvou Koňské jeskyně (Grotta del Cavallo) a koupáním přímo z lodi u jinak nepřístupných pláží. V těsné blízkosti Porto di Levante se nachází velké lákadlo - přírodní, neustále bublající sirné jezírko , které má velmi blahodárné zdravotní účinky. Sopečné plyny vyvěrají z mořského dna i na přilehlé pláži a činí z koupání nezapomenutelný zážitek.

Léčebné bahenní koupele - SI R N É J E ZÍ R KO

Unikající páry zfumarol ohřívají vodu vjezírku na cca 30- 40 stupňů Celsia. Zdejší voda a bahno prospívá zejména různým onemocněním kloubů (artritida, revmatismus, dna), kožním chorobám (lupénka) a i některým ženským nemocím.

Pozor! - Při vstupu do jezírka zčernají jak veškeré stříbrné šperky, tak i šperky zjiných neušlechtilých kovů a zlato získá slabý načernalý nádech. Zároveň oděvy (kromě plavek - na koupání vjezírku doporučujeme nějaké starší) je před vstupem do jezírka nutné odkládat na vyhrazená místa (lavice), protože by mohlo dojít kjejich poškození sírou. Vhodná je obuv do vody. Léčení vsirném jezírku doporučujeme konzultovat sošetřujícím lékařem (určitě u dětí do 15let), tak jako vjakémkoliv jiném případě lázeňské léčby.

Vstup do jezírka pro jednu osobu za poplatek cca 1,50 EUR / den

Sopka Největším lákadlem je ale na ostrově bezesporu Velký kráter - Gran Cratere , nejmladší ze série sopek na ostrově Vulcano. Samotný kráter, ležící na vrcholu sopky, má tvar mísovité prohlubně hluboké asi 80 m a až 500 m široké. Na jeho jižním okraji je velké fumarolové pole, neboli pás výronů sopečných plynů. Jejich teplota se pohybuje mezi 350 a 500 °C, a celá oblast je pokryta vrstvou jasně žluté usazené síry. Celý ostrov Vulcano vznikl hromaděním sopečného popela a lávových proudů během posledních asi 100 000 let. V nejstarších dobách vznikala jižní část ostrova, plošina Vulcano Piano , která tvoří dno rozsáhlé kaldery, a řetězec vrcholků okolo, včetně nejvyššího bodu ostrova Monte Aria. Během poslední doby ledové se aktivita pomalu přesunovala k severu, vznikla plošina dnešního Porto di Levante, včetně výrazných skalisek "I faraglioni" v přístavu. Od konce doby ledové vznikal v několika fázích dnešní kužel sopky. Erupce se opakovaly velmi často, v historické době přibližně každých sto let. Proto také nebyl ostrov nikdy v prehistorické trvale obydlen, protože život na ostrově byl prostě příliš riskantní. Poslední velká erupce se odehrála v letech 1888-1890. Obyvatelstvo muselo uprchnout. Prudké erupce, při kterých byly vyvrhovány i veliké kameny, se střídaly s relativně klidnými obdobími unikání plynů. Kameny, které sopka vyvrhovala, zasypaly domy, lodě i rostlinstvo. Sopečná činnost se v různých stupních intenzity udržela až do r. 1890. Období aktivity skončilo 22. 4. 1890. Spící sopkou je i poloostrov Vulcanello , který vznikl v roce 183 př. Kr., podmořským výbuchem mezi ostrovy Vulcano a Lipari, a dlouho existoval jako samostatný ostrůvek v průlivu mezi ostrovy Vulcano a Lipari. K jeho spojení s ostrovem Vulcano došlo až v 15. stol. výbuchem na ostrově Vulcano. Sopečná aktivita na Vulcanellu utichla v 16. století, poslední výdechy plynů byly zaznamenány v polovině minulého století. Ačkoliv je Vulcano již dlouhou dobu klidné, je stále pod kontrolou odborníků. Tým složený z expertů civilní obrany a Národní vulkanologické skupiny ve spolupráci s univerzitami v Catanii a v Palermu neustále sleduje procesy na sopce, změny chemického složení a teploty plynů, změny tvaru kužele, drobné otřesy způsobené pohybem magmatu a řadu dalších parametrů. Tak je možné předvídat znovuoživení sopky a v případě potřeby zahájit preventivní opatření.

Doporučené výlety

Gran Cratere je jistě místem, které nejvíce přitahuje každého milovníka přírody. Je volně přístupný, stačí jen překonat 291 výškových metrů a několik hlubokých erozních rýh na cestě k jeho spodnímu okraji. Kdo s jistou dávkou opatrnosti projde pole dýmajících fumarol na jižní hraně, může obejít celý kráter, ale i ten, k do se toho neodváží, je za jasného počasí odměněn báječným výhledem na poloostrov Vulcanello a zbytek souostroví. Na celý výlet je vhodné rezervovat si asi 3 hodiny, nejlépe ráno, dokud je příjemné chladno na výstup.

Capo Grilo je místo s překrásným výhledem na severním okraji náhorní plošiny Vulcano Piano. Pěší výlet lze doporučit za chladnějšího počasí, místo je však přístupné i na kole nebo na motorce. Sportovněji založení výletníci mohou pokračovat dále na jih, a po 400m vysokých serpentinách se spustit do osady Gelso na jižním pobřeží, kde je možnost koupání a posezení v hospůdce s výhledem na Sicílii. Ale pozor, čeká Vás návrat stejnou cestou!

Vulcanello je poloostrov na severu Vulcana, kterému vévodí řada tří sopečných kuželů, kulminující ve výšce 123 m.n.m. Výlet je možno spojit i s návštěvou "Údolí příšer" na severním pobřeží, místa s malebně rozeklanými lávovými útesy. Celý výlet Vám zabere 2-3 hodiny.

LIPARI

Hlavní a největší ostrov, podle něhož bylo pojmenováno i celé souostroví, se nazývá Lipari. Počtem 10 000 stálých obyvatel je zdaleka nejlidnatější, a je i správním střediskem ostatních ostrovů, s výjimkou Saliny. Pobřeží ostrova je silně rozeklané a skalnaté, takže pláže jsou většinou oblázkové a tvoří jen úzký pruh podél pobřeží. Vnitrozemí ostrova je hornaté, nejvýraznějšími vrcholy jsou Monte Chirica (602 m) a Monte S.Angelo (594 m) .

Jako všechny sousední ostrovy je i ostrov Lipari vulkanického původu. Vznik ostrova předpokládají geologové před přibližně 150 000 lety, k zatím poslednímu výbuchu došlo na severu ostrova na sopce Monte Pilato před 1500 lety. Dnes se vulkanická činnost projevuje jen ve formě horkých pramenů. Pozůstatkem po sopečné činnosti jsou však i mohutná ložiska obsidiánu, využívaná v prehistorii, a pemzy, těžená na severu ostrova dodnes. V jižní části východního pobřeží ostrova se nachází město Lipari - hlavní město celého souostroví se 4500 obyvateli. Toto malebné biskupské sídlo je navštěvováno jako klimatické lázně a přímořské letovisko. Město je obklopeno dvěma plážemi, na severu Marina Lunga a Marina Corta na jihu, které jsou však poznamenány městským ruchem. Jádro města tvoří citadela, vystavěná v průběhu věků na skalním ostrohu nad mořem. Přirozená dominanta úrodné příbřežní nížiny byla obydlena již v době kamenné. Od té doby se zde vystřídalo několik kultur, které po sobě zanechaly celou řadu památek. Postupem doby bylo místo čím dál lépe opevňováno, až v průběhu 16. století dostalo svou dnešní podobu. Součástí citadely je i katedrála, založená Normany v 11. století, ale v 17. století kompletně barokně přestavěná. Severně od hradu se rozkládala rybářská čtvrť, jižně odtud se nacházela skladiště obchodníků se zbožím na export - pemzou, vínem, kapary a fíky. Dnes městečku dominuje turistický ruch, který ovšem nijak neubírá typicky středomořského půvabu malebným úzkým uličkám s četnými balkóny, rušnému korsu i klidným zákoutím.

Cca 3 km severně od města Lipari leží, oddělená 239 m vysokým poloostrovem Monterosa, vesnička Canneto se 400 m dlouhou oblázkovou pláží. Je to centrum těžby, zpracování a vývozu pemzy, které bylo vybudováno již v době antiky na úpatí sopky Monte Pelato . Liparská pemza patří k nejlepším na světě. Kromě kosmetiky se používá i v průmyslu jako leštící prostředek. Dříve byla těžba obstarávána trestanci a vyhnanci, kteří prašnému vulkanickému svahu dali jméno "L infermo Bianco" (Bílé peklo). Nedaleko od Canneta se nachází Forgia Viechia , starý proud skleněné lávy - obsidiánu. Za ní se zdvihá hora Monte Sant Angelo (594 m) , tvořící střed ostrova.

Další malé vesničky na ostrově Lipari jsou Pirrera východně pod Monte Sant Angelo, Pomiciazzo a Porticello na severovýchodě, Acquacalda na severu pobřeží, Quattropani na západě a Pianoconte a jižním úpatí Monte Sant Angelo. S vyjímkou Pirrery a Pomiciazza jsou všechny obce dosažitelné po silnici.V jednom z údolí na západním pobřeží u Pianoconte vyvěrají 62 °C teplé prameny San Calogero, které se využívají při léčbě kožních onemocnění a artritidy.

Pevnost je dominantou celého městečka Lipari. Vystoupit je k ní možno od severu z trajektového přístavu Marina Lunga skrz bránu, nebo od západu z Via Garibaldi po schodech přímo na hlavní náměstí. Opevnění pochází většinou ze 16. století, ačkoliv na některých místech se dochovaly i zbytky řeckého opevnění ze 4. a 3. století př. Kr. Ústředním bodem celého návrší je katedrála San Bartolomeo . Tu založil Roger Normanský na konci 11. století, dnešní podoba je však barokní. Fasáda pak pochází z roku 1861. Interiér je zdobený četnými malbami. Za pozornost stojí především hlavní oltář se sochou patrona ostrova, svatého Bartoloměje (18. stol.), obraz madony v pravé příčné lodi (16. stol.) a cenné skříňky v sakristii (18. stol.) Kromě katedrály jsou součástí pevnosti i čtyři další kostely - Santa Caterina, Chiesetta dell' Addolorata, Chiesa dell' Immacolata a Chiesa Madona delle Grazie . Na západní straně hlavní ulice Via Castello jsou odkryty pozůstatky řady starověkých osídlení od 7. století př. Kr. až do 2. stol. po Kr., překrývající se podle dějinné posloupnosti. Na jižní části návrší je pak malé antické divadlo, a jsou zde shromážděny i ukázky sarkofágů, přivezených z rozsáhlé starověké nekropole na západní straně města.

Eolské archeologické muzeum soustřeďuje v několika budovách cenné starověké nálezy z celého souostroví. Jsou zde zastoupeny dějiny od 4. tisíciletí př. Kr. až k současnosti. Muzeum je rozděleno do následujících částí: Oddělení I : v bývalém biskupském paláci ze 17.století jsou soustředěny předměty z vykopávek liparské akropole. Sál I : nálezy nejstarší, tzv. Sentinello kultury, charakteristické dvoubarevně malovanými hliněnými nádobami. Sál II : předměty další kulturní fáze, která se vyznačuje trojbarevně malovaným hliněným zbožím. Sál III : je věnován stylu "Diana" (4. - 3. tis. př. Kr.), charakterizovaným vázami s jednobarevným červeným povrchem a "vřetenovitým" držadlem. Sál IV : nálezy kultury Piano-Conte (3.tis. př. Kr.) Sál V: pozdní doba kamenná - konec 3. a začátek 2. tis. př. Kr., tzv. Piano-Quartara kultura. Sál VI: předměty ranné doby bronzové, kultury Capo Graziano (1800 - 1400 př. Kr.). Tmavé hliněné zboží s jemným rytým zdobením poukazují na vliv mykénské, minojské a také kykladské kultury. Dále pak nálezy z kultur Milazzo (1400 - 1200 př. Kr.). Sály VII - IX: předměty z bronzové doby, kultury Ausonia. Tato epocha skončila skoro úplným zpustošením ostrovů. Sál X: doklady vlivu řecké a římské kultury na Liparech. Sál XI: sbírka nápisů na sloupech na náhrobcích z liparské nekropole. Oddělení II Sály XII - XV: nálezy ze sousedních ostrovů Filicudi, Panarea, Salina a Stromboli. V 2.muzejní budově severně od katedrály jsou předměty z vykopávek různých kultur. Sály XVI - XVII: výbava hrobů od doby bronzové do 9.století př. n.l. Sály XVIII - XIX: nálezy z vykopávek - vázové urny, pohřební oběti a zbytky sloupů z řecké a římské doby na Liparech. Sály XX -XXV: vykopávky řeckých a římských hrobů z Lipar a z nekropole Diana. Sál XXVI: nálezy mořské archeologie, četné amfory různých kultur, bronzové kanóny ze 17. - 18. století. Západně od katedrály k Madorine Delľ Immacolata se nachází archeologický oříšek. Zde byly odkryty.Archeologický park - vpravo od katedrály ukazují nedávno odkrytou řecko - římskou nekropoli s kamennými sarkofágy a se sarkofágy z pálených cihel.

Nové město Lipari je typické středomořské město, jehož páteř tvoří rušná ulice Corso Vittorio Emanuele, soustřeďující velkou část obchodů. Klidnější je turisticky orientovaná Via Garibaldi, vinoucí se kolem citadely a spojující severní trajektový přístav s jižním aliscafovým. Tyto dvě ulice, spolu s přilehlými uličkami, nabízejí zdaleka nejlepší možnost nákupu na ostrovech, ať už se jedná o suvenýry, nebo o předměty každodenní potřeby.

Naleziště obsidiánu , černě sklovitého sopečného materiálu, jakož i pěnovité bílé pemzy, se nachází severně od města Cannetta. Je dosažitelné okružními autobusy, které pravidelně vyjíždějí z Liparského přístavu.

STROMBOLI

Ostrov Stromboli, tvořený pravidelným kuželem stejnojmenné sopky, je bezesporu nejaktivnější sopkou v Evropě, a řadí se i mezi světovou sopečnou elitu. Je to jedna z mála sopek, jejíž erupce probíhají pravidelně v intervalech 10 - 20 minut. A to po celou dobu několika tisíc let lidské přítomnosti na ostrovech! Nejvyšším bodem ostrova je vrchol Vancori (924 m.n.m.) . Sopečná aktivita se však neodehrává na tomto vrcholku, ale o téměř 200 metrů níže, v kráterech na severozápadním úbočím, nad svahem Sciara del Fuoco . Od nejstarších dob byl ostrov znám jako přírodní maják, označující severovýchodní okraj souostroví. V dobách starých Řeků také ostrov dostal jméno podle svého kuželovitého tvaru (strombos). Ostrov nikdy nebyl místem významného osídlení. Částečně za to snad mohl fakt, že zde chybí větší přívětivá rovina, vhodná k jeho vystavění, občasné velké výbuch sopky jistě také nepřispěly k popularitě ostrova. A svoji roli jistě sehrála i přirozená bázeň z přítomnosti neznámých sil. Dnešní vesničky leží při pobřeží, Stromboli na severovýchodě ostrova, a osada Ginostra na jihozápadě. Tradičním zdrojem obživy místních obyvatel byl rybolov, doplněný pěstováním vína (zejména věhlasné odrůdy malvasie) a některých dalších plodin. Dnes se však lovení ryb věnuje jen pár jednotlivců, čím dál více lidí se živí nabízením svých služeb turistům. Přesto si městečko Stromboli uchovává svůj původní charakter: úzké uličky jsou nepřístupné pro auta, a bělostný ráz domků nenarušuje žádná moderní zástavba.

Pizzo Sopra la Fossa (918 m.n.m.) je hlavním cílem naprosté většiny návštěvníků ostrova. Právě odtud se totiž naskýtá nejlepší pohled pro pozorování úchvatného divadla - sopečných erupcí. Nejvhodnější doba nastává po setmění, kdy lávová fontána, vyvrhovaná z kráteru a valící se k moři po svahu Sciara del Fuoco, září do noci jasně rudooranžovou barvou. Ti, kdo se necítí na devítisetmetrové převýšení, mohou erupce pozorovat z hospůdky na Punta Labronzo, zdatní mohou podniknout pod vedením průvodců, kteří dbají na bezpečnost výpravy, tříhodinový výstup k vrcholu. Za namáhavý výstup je je pak každý odměněn nezapomenutelným pohledem na ohnivé fontány, tryskající do výše mnoha desítek metrů. Noční erupce je možné zvěčnit i jednoduchým foťákem. Kdo však touží po kvalitních snímcích, neměl by litovat námahy a vzít sebou přinejmenším stativ, v ideálním případě i externí spoušť zrcadlovku s citlivým filmem. A pak už stačí jen čekat …

Ostrůvek Strombolicchio je asi 2 km vzdálen od pobřeží. Je to holý skalnatý útes, na jehož vrcholku stojí maják. Výlet loďkou je možno spojit i s cestou kolem ohnivého svahu Sciara del Fuoco a s návštěvou osady Ginostra.

Evoluce otrova Stromboli

Sopka Stromboli , jejíž dvojitý vrchol dosahuje do výšky 927 m.n.m ., je charakteristická svým symetrickým kuželovitým tvarem. Hora, vyčnívající nad mořskou hladinu, tvoří však jen zlomek celkové hmoty mohutného 3000 metrů vysokého vulkánu, která představuje více než pětadvacetinásobek objemu hmoty vynořené nad hladinu.

Ačkoliv je tvar ostrova tak pravidelný, je výsledkem postupného růstu a zániku celá série sopek, jak ukazuje podrobné studium jejich pozůstatků, láv i strusky, které přečkaly zánik a byly zakomponované do současného kužele. Vulkanologové vytvořili následující chéma vývoje:

1. Před 200 000 lety vznikla sopka severovýchodně od dnešního Stromboli. Jeho vynořená část byla později téměř kompletně erodována. Jediným pozůstatkem je útes Strombolicchio, zbytek sopouchu někdejší mohutné sopky. Způsob zániku této sopky osvětluje obrázek:

2. Před 100 000 lety začala na místě dnešního Stromboli vznikat první sopka, takzvané "Paleostromboli I" . Ta dosáhla výšky asi 400 m.n.m.

3. Před 34 000 lety začal ve vzniklé kaldeře růst nový vulkán Vancori . Ten postupně vyrostl až do výše 850 m. Později došlo ke karastrofickému sesuvu, při kterém zmizel pod mořskou hladinou celý severozápadní svah sopky, i většina jejích vrcholových partií. Pozůstatkem po tété události je veliký amfiteátr, obklopující dodnes vrcholovou část sopky.

4. Před 13 000 lety vznikl uvnitř podkovovité deprese, která zůstala po sesuvu, nový vulkán, Neostromboli . Ten ji postupně vyplnil, čímž opanoval celou severozápadní část ostrova. Během této fáze došlo i k několika excentrickým erupcím (erupcím, které probíhaly stranou od hlavního kráteru na úbučích sopky). Nejdůležitějšími z nich vedly ke vzniku Timpone del Fuoco u Ginostry, sopouchu u Semaforo Labronzo na severu, a jícnu nad Semaforo San Vincenzo, jehož láva dosáhla až k moři a dnes tvoří podklad větší části městečka Stromboli. Vývoj Neostromboli ukončil další mohutný sesuv.

5. Před 5000 lety vyrostl na místě sesuvu dnešní vrchol Stromboli . Jeho vznik provázely dlouhotrvající mohutné exploze, jejichž pozůstatky jsou dodnes viditelné v úbočích vrcholku Pizzo Sopra la Fossa. Při dalším ze série sesuvů, tentokrát však menším, zmizel i vrchol tété sopky, a vznika Sciara del Fuoco, široké údolí, táhnoucí se pod hladinou do velké hloubk

6. Sesuvem započalo období takzvané "strombolské aktivity". Ta je charakteristická stálými slabými výbuchy, při kterých je produkována struska, a občasnými lávovými výlevy. Vyprodukovný sopečný materiál se zčásti kumuluje ukolo kráteru a způsobuje jeho zvyšování, a zčásti se valí po svahu Sciara del Fuoco dolů k moři.

LODNÍ DOPRAVA

Lodní dopravu na Liparské ostrovy a mezi jednotlivými ostrovy, obstarávají společnosti SIREMAR, SNAW, N.G.I.

Dopravu lze uskutečnit 2 kategoriemi lodí. TRAJEKTY, které dokáží převážet osobní i nákladní automobily, nebo rychlými menšími vznášedly ALISCAFI, která jsou velice rychlá, ale cena jízdného je téměř dvojnásobně vyšší bez možnosti převážet osobní automobily nebo motorku.

Nabídneme vám jízdní řády mezi ostrovy, ale upozorňujeme - Jste na Sicílii a nemusí vždy platit co je psáno. Je dobré, spoj, který si vyhlédnete na místě dopředu ověřit v prodejně lístků. Stoprocentně se nemůžete spolehnout ani na jízdní řád, který obdržíte v pokladně lodní společnosti. Obecně platí, až na pár vyjímek, že jízdní řád trajektů je mnohem spolehlivější než u Aliscafi. V žádném případě se však nenechte odradit touto lehkou nejistotou. V příjemném prostředí Liparských ostrovů hodina čekání navíc nic neznamená. Neznamená nic pro Sicilany a zjistíte, že ani pro vás. Sicílie je země pohody a beze spěchu.

Na Liparské ostrovy se hlavně jezdí ze Sicílie z městečka Milazzo a po 1,5 hodinové plavbě je první zastávkou ostrov VULCANO, nejčastěji navštěvovaný ostrov souostroví.

Velice lákavá je možnost dopravy trajektem z Neapole. Po 13 hodinové plavbě se dostanete také na ostrov Vulcano. Tento spoj sice je mnohem dražší, ale pro ty, kteří netrpí mořskou nemocí a chtějí ušetřit 400 Km řízení po dálnici, může být zajímavý.

Na Sicílii se nejčastěji jezdí trajektem z městečka Villa San Giovani. Využívá se k plavbě společnost FERROVA STATOVA. Směrovky vás pohodlně dovedou městečkem přímo k pokladnám. V sezóně jezdí každých zhruba 25 minut trajekt. Mimo sezónu téměř každou hodinu.