Záludnosti času
Naše kroky a žití čas řídí čím dál tím více. Dnešní uspěchaná společnost se stává otrokem času a my se bojíme více úderů hodin než biče. Nejinak je tomu i v případě cestování, zde se však situace výrazně komplikuje – letadlo vám totiž neuletí pouze proto, že byste přišli pozdě, ale také v případě, že jste přišli včas. Bohužel podle času, který platí možná pro vás, ale v žádném případě pro dopravní společnost a tak můžete svou letenkou maximálně zamávat již dávno ulétlému letadlu, vlaku či lodi.
Stručná historie začíná v Greenwichi
Byli to ostatně dopravní společnosti, které za dnešním zmatkem stojí. Vždyť jak by se nám krásně žilo, kdyby neexistoval jednotný čas. Každý bychom se řídili podle lokálního času v místě našeho bydliště a co se děje jinde (a hlavně jindy) by nás nemuselo zajímat. Alespoň tak si lidé žili až do 18. století, kdy mělo smysl měřit spíše časové úseky, než v které části dne jsou. Samozřejmě nemělo to ani smysl, hodinky téměř neexistovaly a pokud ano, byly drahé a jejich přesnost se dala měřit spíše na hodiny než minuty.
Bohužel lidé se rozhodli svůj život řídit a použít k tomu právě v té době ještě bezzubého „Času“. Výsledkem bylo, že se začal používat lokální čas místo slunečního (tedy např. podle věžních hodin). Výborná idea, to jistě. Problémy však nastaly již záhy, města počala být spojována nejprve povozy, později železnicí. Z počátku nedůležitý rozdíl mezi časy nabýval s rostoucí rychlostí spojení stále většího významu. Železniční společnosti se rozhodly tomuto časovému chaosu učinit přítrž. Jako první se roku 1840 společnost Great Western rozhodla používat londýnský čas pro všechny své jízdní řády jedno v jakém městě. To vedlo k zániku lokálních časů a k jejich synchronizaci s Londýnem (potažmo s hvězdárnou v Greenwichi, podle které byl londýnské hodiny nastavovány). To vedlo ke smazání drobných, ale přesto význačných detailů mezi jednotlivými městy (např. Oxford byl 5 minut pozadu). Odtud byl již jen krůček k zákonu, který 2. 8. 1880 ustanovil tento čas platný pro celou Británii.
Chceme časové zóny
Bohužel tímto zákonem se problémy s časem v žádném případě nevyřešily. Pro malinkou Anglii možná ano, ale svět chtěl být také řízen časem. Zejména země jako je Kanada nebo USA nemohly použít jediný čas pro celý kontinent. Jednotných hodin lze sice použít (dnes má např. Čína jediný čas pro celou zemi), ale praktická použitelnost není velká. Tato skutečnost vedla sira Sandforda Fleminga (kanadského stavitele železnic) k vytvoření plánu časových zón, který byl schválen delegáty 27 zemí v roce 1884 ve Washingtonu. Od tohoto okamžiku byla země rozdělena na 24 pásů (po 15 stupních), vždy s rozdílem 1 hodiny od GMT (Greenwich Mean Time – lokálního času v Greenwichi). Tato dohoda byla později v roce 1967 upravena a místo výrazu GMT začal být používán výraz UTC (Coordinated Universal Time), který je založen na GMT. V tomto roce došlo také ke změnám ve vlastním měření času, který již dále není řízen oběhem země kolem své osy a slunce, ale podle přesných atomových hodin.
V současné době téměř všechny státy používají jedno z definovaných časových pásem a nebo tzv. mezipásmo, tedy posun pouze o půl hodiny místo o celou.
Letní čas
Zdálo by se tedy, že vše již je jasné a na světě existuje časový pořádek. Opak je bohužel pravdou - vznikl totiž letní čas (daylight saving time) a jistotám je konec. Je sice pravdou, že původní cíle William Wiletta byly určitě dobré, pro cestovatele je to v každém případě komplikace navíc. Když v roce 1907 posílal tento londýnský stavitel dopisy do parlamentu, kde doporučoval posouvat hodiny každou neděli v dubnu o 12 minut (a obráceně v září) nikdo ho nebral příliš vážně i přes jasné úspory, které toto opatření přineslo. První pokusy s letním časem začaly v roce 1909, ale až do počátku války se letní čas téměř nepoužíval. Teprve v roce 1916 byl téměř v rozmezí týdne nasazen ve všech válčících státech pro zvýšení produktivity (rok po té co jeho tvůrce umírá). Po válce se však od jeho používání v řadě zemí opouští a teprve II. světová válka znamená jeho obrození. Po válce se však situace opakuje a teprve v 80. letech se opět začíná používat (např. na našem území platil v letech 1916-1918, 1940-1949 a pak až od roku 1979). Prakticky letní čas tedy znamená, že rozdíl v časech, který si zjistíte v naší mapce časových pásem musíte korigovat o jednu o hodinu v závislosti na tom, zda v porovnávaných zemí platí (či neplatí) letní čas. U nás platí od roku 1996 dohoda, že na letní čas (+1 hodina) se přechází v 2:00 poslední neděli v březnu a zpět na se hodiny přetočí v ten samý čas ve 3:00 poslední neděli v říjnu.
Ještě AM a PM
Na první pohled by se mohlo zdát, že tím by naše trápení mohlo skončit. Musím vás však zklamat, je zde ještě jedná malá finta, která může zapříčinit časovou odchylku o 12 hodin, případně i o celý den. V Americe se totiž rozhodli, že 24 hodin je moc a počítání zbytečně komplikované a zavedli AM a PM, tedy ante meridiem = před polednem a post meridiem = po poledni. Místo 14:50 tedy mají 2:50 PM a k dopoledním hodinám musíte přidat magickou koncovku AM (např. 11:20 AM). Z významu slov je ale zřejmý jeden problém – co dělat s půlnocí a polednem. Prakticky totiž 00:00 AM, 00:00 PM, 12:00 AM a 12:00 PM nedávají smysl. Proto se také doporučuje při udávání času v jízdních řádech o půlnoci používat 24 hodinový zápis (tedy 23:59 až 00:01) aby se zabránilo problémům se dny.
Mapka pro vás
Nyní tedy již máte „všechny“ teoretické znalosti a můžeme se vrhnout do praxe. Ke správnému určení časového rozdílu jednotlivých zemí oproti ČR můžete použít buď informace uvedené přímo u jednotlivých států a nebo můžete využít přiloženou mapku a nebo její zvětšeninu ve formátu JPG (velikost 1419 x 768 bodů, 238 kB) - http://www.bedekr.cz/images/mapy/casova_pasma.jpg , případně originál ve formátu PDF (velikost 1,3 MB) - http://www.bedekr.cz/images/mapy/casova_pasma.pdf . Pokud vás zajímá opravdu aktuální čas pak se jej můžete dozvědět na adrese http://greenwichmeantime.com/local/home.htm , kde je k dispozici aktuální čas pro všechna místa na zemi.
|